Fanoušci? Nikdy jsem to osobně nezažila, smeká Alena Polenská

V závěrečném souboji jste dvě třetiny nemohly dát Dánkám gól. Byly jste svázané? Nebo unavené?
Myslím, že únava už pracovala. V pátek jsme měly docela těžký trénink. Samozřejmě jsme to ale chtěly dotáhnout do konce a nakonec se nám to povedlo. V kabině jsme si řekly, že jenom musíme být trpěliví, pak ty góly padnou.

V tomhle byl zápas vlastně úplně stejný jako všechny předchozí.
(směje se) Dá se říct, no. Tak můžeme říct, že jsme měly dobrou strategii na celé mistrovství, když to fungovalo.

A čím to, že jste to najednou tak prolomily? Předtím pouhých deset gólů za celý turnaj, teď pět za třetinu…
Myslím, že to byla zase jen otázka času. Šance jsme si vytvářely celé mistrovství a kolikrát jsme nedávaly vyložené gólovky. Pak konečně přišlo štěstíčko a padla tam skoro každá střela.

Čím jste ostatní týmy tak převyšovaly? Vypadalo to, že vedle nich hrajete skoro až mužský hokej…
To teda ráda slyším (směje se). Největší síla našeho týmu je ta, že máme čtyři silné lajny a na led může jít kdokoli. Nejsou velké rozdíly mezi pětkami. Ať se třeba kdokoli zraní nebo nemůže jít na led, kdokoli to dokáže zachránit a dát góla. Není to o tom, že jedna lajna rozhoduje zápasy. Je to celý tým.

Vždycky se říká, že k úspěchu vede týmová práce. Ale na ledě bylo vidět, že v podstatě všechny vaše hráčky mají individuální dovednosti na úrovni jako v jiných týmech pár nejlepších hokejistek.
Individuální dovednosti pomáhají k tomu, aby se sestavil tým. V tom jsme se zlepšily. Některé holky hrají s klukama nebo v zahraničí, i ty, co hrály tady, se dobře připravovaly. Šly jsme individuálně nahoru a jako tým, co se týče taktiky, jsme dopilovaly detaily. To udělalo ten rozdíl.

Říkaly jste, že vás obvykle domácí prostředí spíš svazuje. Čím to, že letos to absolutně neplatilo?
Protože fanoušci jsou tady prostě úžasní. Nejde před nimi nehrát dobře! Nikdy jsem to osobně nezažila. Když prohráváme 0:1 a oni pořád fandí, i to nás dokáže vyburcovat k lepšímu výkonu. Podporu vycítíme.

Jak se vám líbila celková herní úroveň turnaje?
Většinou to bývá do poslední chvíle tak, že může vyhrát kdokoli. Dobře pro nás, že tentokrát se do poslední chvíle hrálo jenom o stříbro (směje se). Ale bylo to zamotané a papírově nejslabší týmy porážely ty silnější. To se mi na tom turnaji líbí, šanci má kterýkoli tým.

V divizi už to asi jiné nebude, že?
Asi ne. Hokej jde nahoru a všechny týmy se pomalu zlepšují, vyrovnávají se těm lepším. Doufám, že se takhle vyrovnají i ostatní divize, hlavně ta top.

Podařil se vám vytoužený cíl, první polovina cesty zpátky mezi elitu. Jaké budou oslavy?
No, doufejme, že dobré. Já v neděli odlítám, takže se jich bohužel moc nezúčastním. Ale doufám, že to holky pořádně oslaví. Zaslouží si to.

Váš tým získal i cenu pro nejlepší brankářku. Co říkáte na to, že zbylé dvě individuální trofeje paří Norkám?
Moc mě to nepřekvapilo, ty Norky jsou individuálně šikovné. Zvlášť útočnice Dalenová, ta je fakt výborná. Hraje v Americe na vysoké škole, potkaly jsme se na kempech IIHF a už dlouho si myslím, že ona je fakt skvělá hráčka.

Co teď? Těšíte se už na baráž?
Sezóna je dlouhá, já mám teď ještě dva zápasy v Rusku. Chvíli si musíme oddychnout, nějaký relax. A potom už se zase budeme připravovat na Japonsko. Budou to těžké zápasy.